Za moravskými rybími obry

Za Moravskými rybími obry

Morava. Tenhle nádherný kousek země v srdci Evropy je známý svým folklórem, příjemnými lidmi a především vinnými sklípky. Co se ale už tak často neslyší – je to pro rybáře oblast zaslíbená! Naše sestava z ifish.cz sem jezdí několik let alespoň dvakrát do roka a stojí to za to. Proč, jak, s čím a na co? To bude téma dnešního článku.

Jak už to tak bývá, na výpravy (a nejen ty rybářské), ať už jsou za humna nebo na druhou stranu zeměkoule, se jezdí kvůli zážitkům a příběhům, které pak můžete vyprávět (někdy ani to nemůžete, protože by vám to ani nikdo nevěřil). Zkrátka kvůli tomu hřejivému pocitu na duši a úsměvu, který se vám mimoděk vykouzlí na rtech při vzpomínce na tyhle dny. A když už se vypravíte na několik dní na ryby – nejedete tam chytat čudly na plavačku. Prostě si jedete vyčistit hlavu a chytit pořádnou rybu! Pokud máte sebou navíc partu přátel, je to hned o několik úrovní lepší zábava, ikdyž třeba ty šupinaté potvory nechtějí brát.

Naše parta z ifish.cz už několik let jezdí na Moravu na kapry. Samozřejmě by se nabízelo jet na Pálavská jezera (kde se nechají ulovit obrovské ryby a dokonce drží rekord největšího kapra uloveného v ČR), ale my volíme některý z místních soukromých revírů. Z několika důvodů:

• Několik „účastníků zájezdu“, které občas vezmeme sebou, nemá rybářský lístek. Takže soukromý revír je jediná možnost, aby si taky mohli nahodit a vytáhnout rybu.
• Větší část sezóny se věnujeme hlavně lovu dravců a tohle je příjemná změna.
• Tahle pánská jízda není jen o rybách, ale i o tom pobýt s kamarády, pokecat, ugrilovat jelena od Fandy a sem tam si k tomu dopřát i skleničku vynikajícího vína. Aby taky ne, když vám to tam strkají skoro až pod nos! :D

K tomu se vyloženě hodí kaprařina. Jednoduchá kaprařina.

Jezdíme lovit na 2,  maximálně 3 dny, takže nějaké brutální krmné kampaně nemají velký smysl. Základ je lovit jednoduše, efektivně a na správně zvoleném místě. Smysl naší rybařiny je v tom – užít si ten čas s přáteli, ulovit pokud možno co nejvíc zajímavých ryb – tj. přes 10 kg a doufat, že se mezi nimi občas objeví i nějaká rybí královna místních vod. Za těch několik let se nám to poštěstilo při naší poslední výpravě. A to dokonce několikrát!

Jak bylo řečeno – základ je v jednoduchosti a správně zvoleném místě. Pro tyto účely sebou vozíme tajnou zbraň - nahazovací echolot. Tahle kouzelná kulička je nedocenitelný parťák při vycházkách na neznámé vody. Nejde o to vysloveně najít ryby, ale především zmapovat dno, najít potenciální překážky, nerovnosti, lavice. Jakmile znáte profil dna, je mnohem snazší zvolit to správné místo. A ty samozřejmě nejsou pokaždé stejné!

• Zjara vybíráme nejvíce prohřáté místa revíru. Ryby jsou po zimě promrzlé a hledají místa, kde mohou prohřát svoje šupiny. To bývají nejčastěji mělčiny. Klidně i pár metrů od břehu, pokud dokážete udržet na svém místě klid.
• V létě jsou luxusní fleky především u přítoků – tam kde se prokysličuje voda, která navíc přináší potravu. Případně hledáme na echolotu nějaké zajímavé zlomy dna, blízkost překážek nebo třeba stín pod větvemi stromů, kam se ryby schovají před prudkými slunečními paprsky.
• Podzim je skvělé období, ale musíte umět vodu číst. Pokud je ještě slunce, volíme ty klidnější a prohřátější místa. Když už je chladno a třeba vítr, je lepší najít místa v závětří, případně ty hlubší místa v revíru.
• Samozřejmě důležité je naučit se číst vodu! To platí vždy a všude, jedno jestli na rybníku, řece, potoce nebo jezeře. Ryby často prozradí svoji přítomnost – už tím že se prachsprostě vyvalí nad hladinu, nebo ryjí ve dně a vypouští bublinky..

Strategie lovu.

Vzhledem k tomu, že na revíru kam jezdíme, je třeba si většinou rezervovat flek dopředu, není možné na místě pak nějak moc vymýšlet. Prostě přijdeme na náš flek a pracujeme s tím, co je. Ale pokud to trošku jde, vybíráme podle výše uvedených pravidel. Jak už jsem psal, v první řadě je třeba prozkoumat dno před sebou. Já na to jdu nahazovacím echolotem, ale samozřejmě to jde i jednodušeji. Klasický „marker“ s průběžným olovem je také řešení. V nouzi jsem si pomohl i s větším splávkem místo markeru.

Pokud je dno v dohozové vzdálenosti přede mnou víceméně „vana“ , tak asi není moc co řešit. Prostě zvolím jedno místo cca 50m od břehu na pohodlný odhoz a na tu vzdálenost si zaklipuji vlasec na navijáku. Jakmile je dno členité, snažím se zvolit lovné místo poblíž nějakého zlomu dna. Následuje opět zaklipování vlasce na navijáku.

I při jednodenním lovu se mi nejednou vyplatilo připravit místa dvě. A ty během lovu střídám. Většinou jedno na odhoz, popř. u nějakého zlomu dna, lavice atd. To druhé hned u břehu, tzv. u paty dna, klidně třeba 5 m od břehu. Člověk by nevěřil, jaké ryby se toulají přímo u břehu nám pod nohama. Ale je to něco za něco – musíme pak být velice potichu, jinak tahle strategie moc nefunguje. Protože až na výjimky nezavážíme, tyčové bójky nejsou potřeba. Stačí si pamatovat bod na protějším břehu a mít zaklipovaný vlasec. Jen si ho nezapomeňte na začátku lovu označit a odklipovat, jinak budete při první záběru smutně koukat jak prut letí do vody. Označovat se dá různě, za mě – lihový fix za dvacku a není co řešit. :-)

Místo zvoleno. Teď je potřeba k němu ryby přilákat. Na těchto krátkých výpravách nemá smysl dělat nějaké velké krmné kampaně. Cílem je aby ryba přijela a měla na místě něco k snědku. Před začátkem lovu naházím zakrmovací raketou na zvolené místo několik dávek partiklu. Nevymýšlím nic složitého – mix řepky + konopí + kukuřice. Samozřejmě vše vařené, nechceme abyrybám bolelo  břichot! :-) Můj tajný tip je fermentovaný partikl. Funguje naprosto luxusně, dá se skladovat klidně i rok a není to žádná alchymie. Jen to chce vhodné prostory, protože to není zrovna voňavá záležitost. :-) Někdy navíc přisypu trošku method mixu, čímž se dostane do vody i barevná a pachová stopa a ryby místo rychleji najdou. Na začátku lovu je to tak půl litr – litr krmení a postupně podle situace během dne dokrmuji. K tomu průběžně prakem nebo kobrou dohazuju pár kousků boilies a pelet.

Většinou se netahám s extra prutem na zakrmování, takže krmím s tím, na který následně chytám. Má to svou výhodu – nemusím potom měřit vzdálenost. Jen ještě jednou pozor – nezapomeňte odklipovat!

Vybavení

Lovím na dva pruty. Ikdyž jsou na některých revírech povoleny tři, nějak jsem tomu ještě nepřišel na chuť, dva mi jednoduše stačí. A to i z toho důvodu, že často volím kombinovaný lov. Jedním prutem chytám klasicky „po kaprařsku“ – tj. s boilies nebo peletou, a ten čeká na větší rybu. Sestava je naprosto jednoduchá – kvalitní prut ( obvykle volím mezi 2,75 – 3,5 lbs odhozovou zátěž, délka 3,6 m) a naviják, na něm poctivá třicítka vlasec. Nemám v lásce na odhoz závěsná olova, takže používám inline olova většinou 50-80g. Návazec opět téměř „základní škola“ – tj. cca 20cm šňůrky a háček. Ten nejmenší, který si troufám, ale kvalitní a ze silnějšího drátku. Velikost většinou 4-8. Hlavně musí být ostrý!! Velikost a ostrost háčku má zásadní vliv na počet záběrů! Troufnu si tvrdit, že minimálně stejně nebo i více, než použitá nástraha. Cca 5 cm pod háček nacvaknu broček. V jarním a podzimním období často místo šňůrky použiju cca 0,30mm fluorocarbon. To je celé, žádné složitosti. V jednoduchosti je krása a funguje to.

Jako druhý prut jde do akce feeder. I na soukromáku. Jen tedy nechytám s light prutem, feederovým krmítkem a červy, ale trošku přitvrdím. Heavy feeder, na navijáku dobrá „pětadvacítka“ a na konci method krmítko (40-60g) s krátkým návazcem z 0,28 – 0,30mm fluorocarbonu. Nástrahu dávám vždy pod háček, ale ten volím o řád i dva menší, než na druhém prutu. Většinou vel 6-8. Vyjímečně ve studené vodě i 10.  Feeder je prostě jemnější nářadí a můžu si to dovolit. Nemusíte se bát ani větších ryb, když jí nebudete rvát z vody smykem, háček se nevyřízne. Do krmítka volím nejčastěji kombinaci namočených mikropeletek + method mix. V poměru cca 1:1. Ta kombinace mně baví a hlavně funguje.

Hlásiče. To je trošku kontroverzní téma. Popravdě na svazových vodách je z 99% nepoužívám. Nemám rád, když je u vody kravál, kort když je někdo nahluchlý a dá si volume na max. Ale při těchto výpravách je používám taky. Jak jsem psal na začátku – jezdíme parta kamarádů, u vody grilujeme, bavíme se a prostě člověk nesedí a vlastně ani nechce sedět celou dobu jen na zadku u prutů. Tady se signalizátory vážně hodí. A to včetně příposlechu. Dneska se dá koupit sestava kvalitních signalizátorů s příposlechem okolo 1500Kč a na tyhle akce se to jednoduše vyplatí. Zažil jsem před pár lety situaci, kdy jsem si hezky dřímal v křesle u grilu, k prutům jsem to měl sotva 10 metrů. Nicméně u vody mělo stejný tón jako já víc rybářů, navíc jak foukal vítr, myslel jsem, že to je cizí prut někde dál ode mě.. Když mi to po pár minutách nedalo, neměl jsem na navijáku už skoro žádný vlasec! Měl jsem trošku stažené to místo vzadu na těle, kde záda přestávají mít slušné jméno. Skoro až nechápu, že jsem nakonec vytáhl kapra okolo 15 kg, který dokonce ani nezamotal nikoho kolem. Prostě klika jako prase! Ale mít příposlech, tak tohle řešit nemusím.

Nástrahy

Aneb co na háček. Ikdyž v tomto případě až na výjimky spíš pod háček. Tady je moje odpověď složitá, ikdyž vlastně jednoduchá. Boilies, pelety, kukuřice a jich kombinace. To je ta jednodušší část. Složitější je v tom jaké. Na tomto si v dnešní době založilo svůj business mnoho lidí. A ikdyž se nepovažuji za profi kapraře a moje znalosti jsou omezené, tak osobně si myslím, že je to často obchod s lidskou naivitou..

Kukuřice – nejjednodušší, nejlevnější a přesto velice ůčinná nástraha. Na svazových vodách je to moje nástraha číslo jedna na kapry. Na soukromácích už tolik ne. Důvod je ten, že tam jezdím opravdu na větší ryby a nechci co 10 min vytahovat na břeh cejny. Nicméně někdy je to možná jediná cesta k úspěchu a je hloupé se tomu vyhýbat. Minimálně na feederový prut s method krmítkem kukuřici zkouším. Vždy pod háček a to buď klasicky rybářskou ochucenou nebo nějakou umělou plovoucí. Ta je super taky v kombinaci s peletou. Sice nemá sílu ji přizvednout a udělat tzv. „panáčka“, ale nástrahu zatraktivní. Bonduelku v plechovce – na svazovku ano, na soukromý revír max na zakrmení.

Pelety – za mě možná top nástraha na kratší lovy větších ryb. Je dostatečně tvrdá, takže odolá atakům bílé ryby, ale rychleji se rozpadá a funguje rychleji a lépe než boilies, zvlášť ve chladnější vodě. Když ji něčím nadipujete, bude to jen ku prospěchu.

Boilies – kaprařský evergreen. Na cílený lov velkých kaprů statisticky nejlepší nástraha. O tomto bylo napsáno už spousty a spousty slov a absolutní pravda stejně neexistuje. Napíšu jen pár bodů, kterými se já řídím jako vodítko.

• Velikost spíše menší – např 14-16mm a kdyby byla velikost ryb malá, zvětšuji koule.
• Téměř žádná moje montáž není bez plovoucího boilies. Buď v kombinaci s potápivým tzv „na panáčka“, nebo i jen samotné plovoucí. Zvláště v chladnější vodě je samotné plovoucí boilies super!
• Nástrahu namáčím do dipu. Je mi víceméně jedno jaký je, jde jen o to, aby nástraha byla mezi ostatními na dně zajímavější.
• PVA – pokud možno vždy ho připojím. Do něj víceméně cokoliv. Částo přidávám směs pelet + method mixu, který mám na feeder. Nebo jen pár peletek. Úspěšnost nástrahy to 100% zvedá!
• Příchuť. Tady se fantazii meze nekladou. Nicméně myslím, že ten kapr ve vodě si neřekne – jooo, dneska bych si dal Oliheň s ředkvičkou :-)) Jaká to je značka je mu teprve šumák. Držel bych se zdravého rozumu. V chladnější vodě něco sladkého, ovocnějšího. V létě něco více na masové bázi. Mně celoročně fungují pálivé varianty, dokonce si je doma sám cíleně obaluji a suším - v chilli. K tomu 2 druhy pop-up a vyříženo, žádné stresy.

A jak to dopadlo? Jak to na rybách bývá, jsou dny, kdy to jde lépe a kdy to nejde vůbec. Některé výpravy byly o několika rybách, ale ta poslední se vážně vyvedla. Za jeden den jsme vytáhli možná 20 jeseterů a asi 20 kaprů. Zrovna na feeder dokonce toho největšího, který atakoval 25kg. Jako třešnička na dortu vyza velká, která byla opravdu velká! Dokonce tak velká, že se nevešla do podběráku, tak jí náš parťák Karel popadl jak medvěda a holýma rukama vytáhl na břeh. Lovec jak má být. Navíc – když je s vámi pohotový fotograf, vznikne takováhle luxusní fotka. Prostě takový den D, který se rybáři poštěstí několikrát za život. Však fotky a video na našem facebooku a instagramu to ukážou nejlépe.

Každopádně se nebojte experimentovat, kombinovat, hledat svoje vlastní cesty. Však o tom ta rybařina je, žádné dogma neexistuje a fantazii se meze nekladou. Třeba zrovna příchuť ředkvička s olihní bude ta best of best! :-) Mně se vloni povedlo urvat vlasový příves u háčku. Jelikož jsem byl línej měnit návazec, prostě jsem na háček natvrdo napíchl kus sýra od svačiny. Výsledek byl: 3 jeseteři a 2 kapři za 3 hodiny. A ikdyby to zrovna nebralo, tak prostě opřete pruty o strom, dáte si kousek grilovaného jelena od Fandy, k tomu doušek moravského vína, pokecáte s kamarády a ono se to srovná. :-)

Jestli právě dočítáte tyhle řádky, po očku koukáte z okna a přemýšlíte kam vyrazíte poprvé nahodit – nebojte není to žádné postižení, já jsem na tom stejně :-) Pokud se rozhodnete, že to bude někam na Moravu, určitě neprohloupíte. Naše parta tam vyráží už teď v dubnu. Neskutečně se těším. Ona ta rybařina je stejně krásná záležitost :-)

Petrův zdar!

Honza Pletka, z týmu www.ifish.cz