Ukradená štika

My rybáři jsme lovci. Naším cílem ale nemusí být pokaždé jen ryby. Někdy si jdeme ulovit jen chvilku sami pro sebe a odpočinout si od lidí a starostí, jindy jsou to naopak zážitky ve společnosti přátel. A že některé opravdu stojí za to.. A tenhle příběh je přesně jeden z nich.

Ačkoliv jsem sám jihočech, jednou nohou jsem od vysoké školy v Plzni. A jelikož je Plzeň město pěti řek, je tu každý rybář ve svém živlu. Moji kamarádi jsou dost vytížení a utrhnout se v pracovním týdnu na nějakou větší výpravu, to je utopie. Ale v létě, když je vidět dlouho do večera, si tu hodinku dvě nějak najdeme. Navíc už je po zahájení dravců, takže přívlač to jistí. V mém případě je jeden univerzální vláčák, krabička s nástrahami, triko, kalhoty a kecky něco jako povinná výbava auta. Skoro už ani nevnímám, že to tam mám. Spolujezdci si háčků na sedadle ale celkem všímají :-)

Tenhle příběh se stal v červenci v roce 2015. Jelikož mám začátkem července narozeniny a tohle byly ještě k tomu 30, oslavě jsem se nevyhnul. Být rybářem má jednu výhodu – nikdo nemusí moc vymýšlet, co vám dát za dárek ;-) No a tehdy se mi toho sešlo požehnaně. A protože jsem tvor zvídavý, měl jsem si několik týdnů s čím hrát. A mezi těmi rybářskými serepetičkami bylo i pár dělených woblerů. Velice podobné těmto. Několik jsem jich už měl z dřívějška, ale v menších velikostech, tak jsem byl celkem zvědavý, co se do takového plastového monstra může chtít zakousnout. A protože několik dní na to jsem byl v Plzni a kamarádi byli taky lační jít se večer vyvětrat k vodě, nebylo co řešit - šlo se to prověřit.

Sešli jsme se k večeru u jezu, což je podle mého, zvlášť v létě, jedno nejlepších míst na lov veškerých druhů ryb. Ale tentokrát ryby vyhlásily stávku - ani jeden záběr. A to jsme tam poctivě házeli ve čtyřech! Pravda - přezbrojit na menší gumy nebo smáčky, nejspíš by se nějaký okoun spletl, ale cíl výpravy byl jasný - chytit něco velkého, nejlépe zubatého. Prošli jsme asi kilometr nadjezí a skóre bylo: 1 štička cca 55 cm, která podle mě zabrala jen proto, že ryby losovaly a ona si vytáhla toho černého Petra a šla se dobrovolně obětovat. Cestou zpátky vznikaly různé teorie, proč to nešlo. (že by to bylo rukama, to mezi nimi nebylo) :-)

Došli jsme zpátky k jezu. No když říkám k jezu - je to spíš takové terénní zvlnění, které by dokázal proti proudu zdolat snad i cejn. Pozpátku. Navíc téměř polovina jezu byla suchá, nebo teklo tak maximálně několik cm vody. Přímo u jezu seděl jeden starší rybář. Byl to starý klasik - pivo v ruce,  2 pruty, oba na rybičku. Jeden přímo pod nohama se spávkem v rohu vývařiště, druhý hozený na dno zhruba do půlky řeky taky přímo pod jez. Trošku nám vypálil rybník, protože to mělo být naše finální místo na poslední náhozy, než to zabalíme. No co se dalo dělat, někdo šel o kousek níž, někdo nad jez, další řekl, že na to už kašle. Já, vyzbrojen goretexovými botami, jsem si prostě došel přímo do půlky jezu a děleným woblerem prozkoumával tu polovinu, kde neměl nahozeno náš rybičkář. Po asi 10 minutách bez záběru jsem šel zpátky na břeh. Už jsem chtěl sbalit nádobíčko, ale dva z nás ještě zkoušeli štěstí a třetí si spokojeně dával cigaretu, tak se mi ještě nechtělo pryč. Byl krásný večer a u vody nám bylo fajn. Tak jsem nacpal fajfku tabákem, sednul si na břeh a pozoroval, jak to těm snaživcům jde. Samozřejmě, že nešlo. Ale začaly se dít jiné věci.

IMAG1114

Přímo pod jezem se spustilo rodeo. Rány, jak když hodíš cihlu do vody, hladina vařila, rybičky lítaly jak splašené. Naše zasvěcená teorie zněla - bolen nebo sumec. A ne malej. Na bolena už bylo celkem pozdě, takže lepší kurz byl vypsán na sumce. Tahle ryba nás neustále provokovala. Nicméně lovila zhruba metr od místa, kde měl nahozený prut s rybičkou místní kmet. Čekali jsme, kdy to přijde a ryba mu zabere. Děda očividně taky. Jenže minuty ubíhaly, intenzita zálovů klesala a rybičkář hypnotizoval svůj prut pořád marně. Tak jsem ve vtipu prohlásil: „Já tam snad dojdu a vyndám to sám.“ S klukama se známe nějaký ten pátek, takže jsem čekal vtipné reakce. A že jich bylo. Když už padlo něco ve stylu  - „To spíš tvoje bába vyndá lochnesku lžící, než ty něco čapneš na tenhle nesmysl“ , nechal jsem se vyhecovat.

Vzal jsem prut a s fajfkou s zubech jsem přešel po skoro suchém jezu do jeho poloviny. Samozřejmě vtípky, co mezitím padaly na břehu, by vystačily na menší veselohru :-) Chvíle napětí, jestli se ještě něco vůbec bude dít, utekla rychle. Přišel další zálov. Nic jsem nevymýšlel a prostě tam nahodil. Do té doby to byla spíš legrace (vždyť přece - když nezabrala na rybičku metr od sebe, co já tu tak budu vymýšlet s kusem plastu). O to větší bylo překvápko, když po sotva 2 otočeních kličkou, přišla šupa do prutu. Tohle je chvíle, kdy se každý rybář dostává do transu. Kdyby byl v tu chvíli na břehu zájezd reprezentantek švédského opalovacího týmu, já o tom nevím. Mít takovouhle rybu na prutě, to je prostě sen. Jenže na sumce to úplně nevypadalo. Chvilka napětí byla opravdu jen chvilka, v tom místě bylo dost mělko a ryba celkem rychle vycenila zuby. Doslova. Štika jako víno.

Jenže nastal problém - jak s ní ven? Podběrák na břehu, jez dost klouzal.. Naštěstí jsem měl nářadí nadimenzované poctivě – prut do 60g, 0,30mm vlasec. Se zubatou jsem se moc nemazlil. Nechtěl jsem riskovat, že si najde někde pod břehem schovku ve větvích. Nakonec pomohl sám jez - nejez. Navedl jsem jí do části, kde to teklo trošku víc, já trošku popošel a čapl jí za hlavou. Jak jsem došel zpátky na břeh ani nevím, euforie z té chvíle všechno přebila. Do té doby moje životní štika! Jediné, co si trošku vybavuju, byl zvuk skřípajících zubů místního strejdy, kterému jsem tuhle královnu jezu vyfouknul přímo před očima.

štika

Od té doby jsem chytil několik podobných ryb (mimochodem téměř výhradně na tyto dělené woblery), ale tenhle večer je prostě vyjímečný. Jak se psávalo na závěr ve slohovkách na základce - velice rád na něj budu vzpomínat :-)

Malé poselství – ikdyž to vypadá, že nikdo kolem nic nechytá a je to marné, neházejte pruty do žita a nebojte se to zkusit. Může to být chvíle, kdy si zrovna toho černého Petra vytáhne zubatá královna pod tím vaším jezem. :-)

Petrův zdar!

Honza Pletka, z týmu www.ifish.cz