Jak na ryby v 21. století
Aneb jak nazvat poslední díl úvodní trilogie průletu jedním rybářkým životem. Na konci posledního článku mi docvaklo, že můj rybářský restart proběhl vlastně už v novém tisíciletí. A že je všechno trošku jinak jsem poznal poměrně rychle. A tom to dneska bude.
Jde vzít kluka, co chytal na teleskop před 20 lety a postavit ho na stejné místo, se stejným vybavením, znalostmi a přístupem? Proč ne, koneckonců moc rád si někdy cíleně takovým „old-school“ stylem zachytám. Ale vsadím se, že už nebude zdaleka tak úspěšný jako tehdy. Svět za tuhle dobu velice změnil. Na technologiích je to strašně dobře vidět. Můžeme polemizovat do jaké míry je to dobře nebo ne, ale je to tak a je potřeba to přijmout. Nemyslím, že ke šťastnému životu je nutné mít nejnověší modely telefonu, co rok jiné auto nebo 28 účtů na sociálních sítích. Ale zárověň je hloupé lpět na tom, jak to bylo dřív a nejít trochu s dobou. A úplně stejně to platí v rybaření.
Když jsem se chtěl na konci své první éry podívat na internet, musel jsem odpojit pevnou linku, zapnout modem, poslouchat jak si zachroustá a pak jednu fotku stahoval třeba 15 minut. Rybářské servery nebyly nebo jsem o nich nevědel, časopisy nekupoval a celé moje okolí rybařilo víceméně podobně. Určitě už u nás byli tací, kteří začali experimentovat s peletami a boilies, vláčeli měkké gumové nástrahy a woblery nebo objevili, co to je drop-shot. Ale já je okolo sebe neměl, takže můj rybolov byl o krmítku nebo olůvku, ventilkové gumičče a háčku. Na něj těsto nebo žížala, večer rousnice. Hotové, vyřízené. Fungovalo to docela dobře. Cílová ryba samozřejmě kapr a jak měl přes 40 cm, velice pravděpodobně jel na návštěvu k nám do kuchyně. Na štiku se šlo s kačenou a rybičkou na trojháčku. A v létě bývala v mém repertoáru ještě přívlač s několika třpytkami, jedním woblerem a asi třemi twistery.. A s tímhle jsem se po svém restartu postavil opět na břeh a pokoušel se znovu zabodovat. Světe div se, ryby na břeh samy od sebe skákat nezačaly. Ne, že bych odcházel bez záběru, ale nebyl to takový šlágr, v jaký jsem doufal a to jsem se snažil nemít přehnané ambice. Musel jsem přijít na to proč to nejde.
Bylo potřeba získat nové informace. Tak jsem šel na průzkum. U vody jsem se přestal jen kochat, začal si víc všímat. A to nejen vody, ale i lidí okolo ní. Když je člověk slušný, dá se začít bavit skoro s každým a zvlášť my rybáři si máme vždycky o čem povídat. A tak jsem si povídal, učil se, odkoukával, vyzvídal. Nejvíc od těch, kteří se mi zdáli, že chytají jinak, něco co neznám. Obzvlášť mě zaujali rybáři, co měli pruty zvednuté nahoru nebo naopak tak zvláštně podél břehu, nikde žádný policajt, jen trošku přihnutá špička. Tahali rybu za rybou. A tak jsem objevil feeder.
Po pár týdnech mi došlo, že teorie na netu je sice hezká věc, ale bez praxe to nepůjde. Tak jsem vyrazil pro svůj první prut ve své nové rybářské etapě. Zvítězil heavy feeder v délce 360 cm. Tehdy mi to přišlo jako strašně jemné vybavení. Mám ho dodnes a beru si ho na výpravy s kamarády na soukromé revíry na kapry. Každopádně výsledek byl ten, že jsem od té doby skoro měsíc nebyl doma :-)
Teoretická příprava byla čerpána především z internetu a snad jsem studoval pečlivěji, než na státnice. Rozhodně mě to víc bavilo. Ale u vody to byla stejně většinou metoda pokus-omyl. Nicméně pořád mě to bavilo, začal jsem chápat souvislosti a zkoušel i nová místa. A úspěchy se začaly dostavovat. A to i tam, kde jsem myslel, že snad už ani ryby nejsou. Jsou tam i v 21. století, jen se člověk prostě musí víc snažit.
Pohled na rozechvělou špičku prutu mě pořád moc baví, ale nese si to sebou i jedno negativum. Feeder je neuvěřitelně pestrá komplexní a univerzální metoda lovu a v tom to právě je. Dřív jsem na ryby chodil pěšky nebo na kole s ruksakem na záda a dřevěnou židličkou v ruce. Dneska jdu od auta k vodě nadvakrát, ověšený jak vánoční stromeček. Ono by to samozřejmě šlo omezit. Jenže když už si člověk ukradne ten čas a vyrazí k vodě, chci mít sebou všechno, co by se mohlo hodit. Co kdyby se tu náhodou toulaly třeba zrovna velké ryby a já měl jen slabé návazce? Nebo mě napadlo zkusit method feeder..? Je to holt něco za něco.
Člověk jako já, který má rád změnu, pestrost, akčnost a taky jde rád nalehko někam dál od lidí nejspíš neskončí u jedné rybářské disciplíny. Mě to táhlo k přívlači. Vždycky mě fascinovali nejvíc dravci. Asi trošku toho nebezpečí, že může štika kousnout, okoun poranit ploutví.. Možná to je tím, že jich je méně a je to větší výzva. Možná trošku toho chlapského ega v tom, že ulovit tygra je prostě něco víc, než zajíce. Nejspíš od každého trošku. Každopádně 16.6. je pro mě prostě svátek a dokud udržím v ruce prut, tak ve 4:00 budu nastartovaný u vody a připraven k prvnímu nahození. Jenže s mojí archaickou výbavou jsem na tom byl ještě hůř než s lovem „na těžko“. Sem tam jsem sice nějakého okouna přemluvil, ale bylo dost žalostné. A protože život je moc krátký na to, aby člověk chytal ( nebo se spíš snažil něco chytit ) a ono to nešlo jen kvůli špatnému nářadí. Muselo se to změnit.
Takže opět výlet do krámku. Vybral jsem si prut 240 cm s odhozovou gramáží 30g. Mám ho dodnes a považuji ho za základní a velice univerzální nástroj pro každého vláčkaře. Dá se s ním obsáhnout téměř celá škála přívlačových aktivit. Jasně – dneska mám doma asi 8 přívlačáků, další testuji a vím, že nutně potřebuji ještě tak 3. :-) Ale co, jsou určitě větší zbytečnosti, za které se dají utratit peníze. Naše dámské polovičky o tom ví své. :-) S tímhle nástrojem jsem začal zjišťovat co to znamená mít v prutu cit, zvlášť v kombinaci s pletenkou na navijáku. A objevil jsem smáčky. Bez nadsázky říkám, že s trochou tréninku a trpělivosti je to asi největší zbraň na okouny a pstruhy co znám. A z opačného konce zase woblery. Dřiv jsem na ně moc nechytal, ale co jsem poprvé uviděl dělené typy jako je třeba Effzett Striker od DAM, musel jsem to zkusit. Ten nádherný dráždivý chod prostě funguje. Svoje největší dravce jsem výhradně uvláčel a to z 90% na tyhle woblery.
Můj staronový koníček nezůstal bez povšimnutí mého okolí. Když jsem o tom vyprávěl Milanu Polákovi, došli jsme k tomu, že i on byl ten, kdo jako malý kluk škádlil šupiny na Ohři. Slovo dalo slovo a vyrazili jsme spolu k vodě. Trvalo to rok a byl můj :-) Další z mých dobrých přátel Pavel Haloun je z těch, koho rybářská puberta minula. Je to navíc bývalý reprezentační muškař a dívat se na něj v akci je radost. Během pár let vznikla pěkná skupinka podobně naladěných lidí, se kterými je každá výprava na ryby zážitkem. A nejen na ryby :-) (Koneckonců – mrkněte na náš instagram a facebook, stojí to za to). A nakonec přišla před 3 lety nabídka abych jel dělat vedoucího na rybářský tábor pro děti s mými bývalými vedoucími. To se neodmítá. Letos jedu na dva, už teď se tam těším jako malý kluk. Ono dokud v našich řekách a jezerech zbyde nějaká voda a v ní život, bude rybaření úžasná záležitost v každém století. :-)
A to je konec začátku tohoto příběhu. Chtěl jsem tím alespoň lehce poodhalit svojí rybářskou historii a představit lidi okolo sebe. A vysvětlit na jakých základech stojí náš projekt ifish.cz Tak v tom pojeďte s námi, bude to jízda. Protože život s námi má háček. :-)
Petrův zdar!
Honza Pletka z týmu www.ifish.cz
